Fakta a mýty o dřevostavbách
I přesto, že se dřevostavby využívají již tisíce let, má naše společnost mizivé a často milné představy a jejich vlastnostech. Je to částečně způsobeno historickým vývojem posledních desítek let, který dřevostavbám příliš nenahrával. Ve Spojených státech, Kanadě, Švédsku nebo nám nejbližšímu Rakousku je podíl dřevostaveb na celkovém objevu budov mnohem výraznější a celková informovanost je mnohem vyšší.
V dobách komunismu si dřevostavby získaly pověst nevyhovujících levných staveb, které jsou hlučné a staví se jen kvůli nízké pořizovací ceně. To bylo způsobeno zastaralými technologiemi a neexistencí konkurence na našem, nebo lépe řešeno, celém východním trhu. Vývoj dřevostaveb se u nás tedy na dlouho dobu zastavil a po více než čtyřicet let byly jediné dřevostavby, se kterými se mohl člověk setkat klasické roubenky nebo v době o něco pozdější velmi dobře známé okály.
Nejčastější mýty o dřevostavbách vyplívají z nejednoznačnosti pojmů. Pod pojmem dřevostavby se totiž skrývá celá škála stavebních postupů, které od sebe jsou velice rozdílné a logicky i výsledná stavba má poněkud jiné vlastnosti. Za posledních dvacet let se však informovanost v tomto směru relativně zlepšila a je to způsobeno pouze tím, že v našich městech a vesnicích bylo realizováno desítky tisíc výstaveb různých typů dřevostaveb.
Největší zmatek ale způsobuje samotná podstata dřevostaveb – tedy dřevo. Jedná se o materiál, se kterým lidstvo pracuje již od nepaměti, a přesto máme velice špatné povědomí o jeho skvělých vlastnostech, které se přímo nabízejí k využití ve stavebnictví. Nemluvě o ekologickém zatížení dopadajícím na životní prostředí, které je nepoměrně menší než u zděných staveb.
Celá filosofie dřevostaveb je nádherná v tom ohledu, že zatímco si užíváte pohodlí vašeho rodinného domu, tak vám na zahradě roste materiál pro vaše děti, jejich děti atd. To se u klasické zděné stavby opravdu stát nemůže.
Ale nyní přejdeme k jednotlivým polopravdám a mýtům, které je třeba vyvrátit a objasnit. Článek se věnuje dřevostavbám obecně, ale hlavně vycházíme z naší pozice dodavatele montovaných dřevostaveb sendivičové konstrukce. Všechny níže uvedená fakta tedy platí u montovaných rodinných domů, ale kupříkladu u srubů nebo jiných dodavatelů již nemusí být jejich platnost stoprocentní. To jen pro upřesnění.
Nižší životnost – vliv času
Jedná se o jeden z nejrozšířenějších mýtů a přitom je velice snadno vyvratitelný. Musíme samozřejmě vycházet z toho, že každá stavba je originálem, který je pod neustálým působením vnitřních i vnějších vlivů, které mohou být naprosto rozdílné i u staveb, které od sebe dělí pouze jeden kopec. Pokud bude špatně provedena stavba rodinného domu z jakéhokoliv materiálu, tak se její životnost rapidně zkrátí. Navíc musíme počítat s tím, že každá stavba potřebuje časem určité opravy či úpravy. Neexistuje stavební systém, který by zaručil, že stavba bude po sto letech vypadat přesně tak, jako v den jejího dokončení.
Obecně lze ale říci, že dřevostavby netrpí časem o nic více než jiné stavební postupy. Nejstarší dřevěné stavby jsou staré až tisíc let a i v našem prostředí se přeci setkáváme s roubenkami, které stojí již více než dvě stě let a přitom byly postaveny bez jakýchkoliv moderních materiálů a postupů.
Na životnost staveb je ale nutné se podívat i z jiného pohledu. U rodinných domů je životnost možné definovat dvěma způsoby, které se doplňují. Nejvíce se samozřejmě mluví o technické životnosti staveb, ale již se zapomíná na životnost sociální. Sociální životnost lze definovat jako dobu, po kterou stavba vyhovuje svému účelu a hlavně svým obyvatelům, jejichž nároky se mohou z generace na generaci velmi razantně změnit. U rodinných domů je tedy sociální životnost velmi důležitým ukazatelem.
U rodinného domu tedy může být technická živost kupříkladu 200 let, ale sociální životnost pouze 80 let. A v tento moment se ukazuje další výhoda dřevostaveb. Jejich následné úpravy nebo demontáž jsou mnohem jednoduší než u zděných staveb a sociální životnost lze tedy snadněji prodloužit či nahradit rodinný dům jinou novou a vyhovující stavbou.
Velmi vypovídajícím příkladem z našeho prostředí jsou panelové domy, které jsou díky své konstrukci pouze ekonomickou zátěží, která je na hranici sociální životnosti i technické životnosti a náprava tohoto stavu je extrémně problematická.
Dřevostavby hoří rychleji a lépe než zděný dům
Již mnohokrát byly dřevěné konstrukce testovány na odolnost proti požáru. Zde se opět ukazuje neznalost vlastností dřeva. Dřevěná konstrukce si při požáru dokáže udržet svou stabilitu déle než kupříkladu beton a ocel. Oheň lze mnohem snadněji kontrolovat a odhadovat jeho šíření a dopad. V realitě se ale oheň ke dřevu vůbec nedostane. U montovaných dřevostaveb je dřevěná konstrukce kryta protipožární izolací, která má excelentní protipožární vlastnosti. Rizikem je tedy pouze požár interiéru – nábytku, spotřebičů atd.
Dřevostavby ohrožují plísně, houby a červotoči
Plísně a vlhkost ohrožují jakoukoliv stavbu, pokud není kvalitně postavena nebo je postavena chybně. U montovaných dřevostaveb je těmto problémům předcházeno několika cestami. Samozřejmostí je využití vhodných materiálů, které jsou chemicky ošetřeny. Ale důležitější je způsob konstrukce stěny. Můžeme se setkat s tzv. difúzně otevřenou konstrukcí, která umožňuje plynům procházet skrz. Toto řešení je ale zastoupeno na trhu pouze okrajově. Nejčastěji se můžeme setkat s tzv. difúzně uzavřenou konstrukcí, která za pomoci parozábran zabrání přístupu vlhkosti ke konstrukci stavby.
Pokud je zabráněno vniknutí vlhkosti do konstrukce stavby, tak je vysoce nepravděpodobné, že by stavbu ohrožovali jakékoliv druhy hub. Červotoči také nejsou problémem, protože dřevo je chemicky ošetřeno a v konečném výsledku se nemá červotoč ke konstrukci ani jak dostat.
S výše uvedenými problémy se můžeme setkat u nekvalitně provedených staveb – často svépomocí nebo provedených nekvalitními společnostmi.
Dřevostavby jsou méně stabilní
Z logiky věci musí být dřevostavby stejně stabilní jako jiné stavby protože to vyžaduje příslušná legislativa. Montované dřevostavby je možné stavět i v seizmicky ohrožených oblastech, ale vždy záleží na konkrétní stavební firmě.
Dřevostavba je dražší než zděný dům
To nelze potvrdit ani vyvrátit protože každý projekt je individuální. Přesto lze nalézt podstatné rozdíly. U montovaných dřevostaveb se nesetkáte s vícenáklady. Garantujeme vám cenu což je u klasické stavby téměř nemožné a velice často se stává, že výsledná cena stavby je řádově vyšší, než byl plán klienta.
Dřevostavby zatěžují naše lesy
Česká republika patří k nejzalesněnějším státům EU a zásob našeho dřeva stále přibývá. Od první republiky se naše zásoby zvětšili dokonce o více než třetinu. Kácení je navíc součástí přirozeného životního cyklu lesa, kdy se zabavujeme starých stromů, které nahradí nové a silné kusy. Česká Republika patří ve využívání dřeva k velice podprůměrným státům.
Dřevěný dům má prý horší tepelněizolační vlastnosti než například zděná stavba. Je v něm tedy větší zima a hůř se vytopí?
Diskuze o tepelně-izolačních vlastnostech a akumulaci tepla jsou mezi odborníky stále velmi živé a stále se nedospělo k jednotnému stanovisku. Ale obecně lze říci, že dřevo hůře akumuluje teplo než kupříkladu cihla, ale to nemusí být vůbec na škodu obytného komfortu stavby. Když zatopíte v dřevěném domě, tak v něm máte téměř okamžitě teplo. Toho by se vám podařilo u zděné stavby dosáhnout až po několika hodinách. Je tedy ekonomicky ohříván nejdříve vzduch.